Neznámý - první část

,,Teď se nehýbej, jinak tě to bude bolet,“ upozornil ji neznámý měkce a přihladil jí za ucho pramen vlasů. Hanka sebou škubla a zasténala přes hedvábný roubík. Její snažení však vyznělo do ztracena. Bylo tvrdě potlačeno pevnými pouty, která jí svírala zápěstí a zdvihala ruce vysoko nahoru.
Ozvalo se rychle cvaknutí nůžek. V Hance se napjal každičký sval. Co to…
Než si stačila něco pořádně uvědomit, už se jí napínala látka na těle a vzápětí opět povolila. Po kůži jí sklouzla rozpůlená blůzka. Ledové hroty nůžek se zachytily o lem Hančiny sukně a vertikálně ji rozstřihly. Zůstala teď téměř nahá, jenom ve svých malinkých krajkových kalhotkách, stejné podprsence a cárech saténové blůzky. Neznámý dalšími několika střihy pečlivě odstranil zbytky svrchního ošacení a Hance na těle naskočila husí kůže. Možná strachy, možná chladem.
Neznámý se kochal pohledem na její plné tvary a chvějící se tělo. Miloval ten pohled. Byl to ten slastný okamžik očekávání, vzrušení a otázky síly vůle. Jak dlouho vydrží, aby z ní nestáhl i poslední části prádélka.Vychutnával si, jak se jeho oběť brání, jak se snaží vyvléknout se z pout, jak bezmocně sténá do látkového roubíku. Stejně se jim to vždycky líbilo…
Když se dost pokochal, obešel Hanku a přitiskl se na ni zezadu. Rukama ji objal v pase a začal ji líbat na šíji. Stále se celá chvěla. Ale stávala se vláčnější. Neznámý ji jednou rukou začal hladit po vlasech a něco nesrozumitelného šeptal do ucha. Bylo to sice nesrozumitelné, avšak úžasně erotické…
Neznámý věděl, že už ji má v hrsti. Mohl s ní teď dělat cokoliv, poddala by se mu okamžitě. Ale to on nechtěl. On chtěl, aby zešílela touhou, aby ho prosila, aby řekla, že ho miluje. Teprve potom…
Hanka nevěděla, co se to s ní děje. Cítila se najednou malátná a nějak podvědomě tušila, že kdyby složila hlavu neznámému do náručí, byla by v dokonalém bezpečí. On by nedopustil, aby se jí cokoliv stalo. On by ji chránil, pečoval o ni a ona by byla jen jeho…
Začal ji přes kalhotky hladit po zadečku. Ne nijak určitě, spíš jen v náznacích, jakoby jen konečky prstů. Ach, přesně věděl, že se jí to bude tolik líbit… Občas prsty pohladil to místo těsně nad půlkami, ještě na zádech, kde jsou doteky zároveň lechtající a zároveň k zbláznění příjemné, a Hanka jen vzdychala. Pak konečně její kalhotky shrnul dolů. Celé. Až ke kotníkům. Najednou ji pustil a Hanka ho v duchu zapřísahala, aby nepřestával. A on se vrátil.
Přidřepl k ní a tváří se otíral o tu úžasně jemnou kůži Hančina zadečku. Cítil všechno- jemňoučké světlé chmíří i sotvaznatelné dolíčky. Zatoužil se do té měkké tkáně zabořit jako do peřin, ale ještě ne, teď ještě nebyl ten správný čas…
Byl nažhavený, možná ještě víc než ona, přesto se však najednou donutil přestat. V rámci té vzrušující hry. Nic se nesmělo uspěchat.
Obcházel kolem ní jako dravec obchází kolem své kořisti, kterou si chce vychutnat, teprve až v jejím mase bude dostatek adrenalinu. A v Hance ho už bylo hodně, ne však maximum.
Takhle čekal několik minut a pak znenadání provedl výpad. Jedním dokonale nacvičeným pohybem přestřihl Hančinu podprsenku přesně uprostřed mezi prsy. Když je teď nemělo co držet, obě okamžitě poklesla o několik centimetrů. Hanka překvapeně vyjekla. Tenkou kůži na prsou ofoukl lehký průvan. Naskočila jí husí kůže.
A on se jí dotkl. Cítila ruce neznámého, jak přejíždějí po pokožce jejích ňader. Byly tak horké… Pálily na ochlazené pokožce jako šlehající jazyky ohně.
Konečně se jí mohl dotknout na těch nejsametovějších místech. Byl něžný. Potom se ústy přisál k jedné z bradavek jako tápající novorozenec. A skutečně i tak sál, hnán pouze prazákladním instinktem. Pak prstem jedné ruky vykreslil stopu přes břicho k podbřišku a až dolů, k decentně upravenému klínu. Potom zajel mezi stehna. Cítil, jak moc je vlhká.
Vyndal jí hedvábný roubík z pusy, oči jí však nerozvázal.
,,Tak už to udělejte,“ vydechla roztřeseně.
,,Co mám udělat?“ zeptal se neznámý.
,,Vy-vy víte,“ zašeptala a sklonila hlavu.
Usmál se, ne však nahlas. ,,Tak popros,“ přikázal.
Celé tělo se jí napjalo. Bylo znát, že sama v sobě svádí tuhou bitvu- jedna její část, ta, která si chtěla zachovat poslední zbytky hrdosti, říkala NE, druhá část, ta, která ovládala její chtíč, říkala ANO. Nakonec zvítězila ta první; přece se nebude doprošovat.
Neznámý pochopil a slíbil jí:,, Však ty to řekneš.“

Autor: Zdeňka
Datum přidání: 26. 5. 2008
Povídka přečtena: 16245x
Hodnocení povídky: 2.0