Vzpomínka na vojnu

Moje asi patnáct let stará vzpomínka. Bylo mi tehdy sotva 18, a to byl věk, kdy každý mladý kluk musel předstoupit před odvodní komisi za účelem posouzení způsobilosti pro základní vojenskou službu. Dnešní kluci už to nezažili, ale vždy to znamenalo předstoupit před asi pětičlennou komisi plukovníků, kteří seděli za stolem a odpovědět jim na různé otázky. Zřejmě proto, že se posuzovala i zdravotní způsobilost, tak před odvodní komisi se předstupovalo jen v naprosto minimálním oblečení – tedy pouze ve slipech. Jinak nesměly být ani ponožky, natož boty.
Tato záležitost potkala zhruba před patnácti lety i mě. Když jsem myslel, že už mám ten obávaný obřad za sebou, přišel hlas náčelníka komise: „V pořádku, odeberte se za plentu!“ Plenta vypadala něco jako v dnešní době můžeme vídat oddělení prostoru pro hlasování při volbách. Za plentou bylo lehátko, židle a malý stolek, na zemi dvě křídou nakreslené značky ve vzdálenosti asi jednoho metru od sebe, a seděly tam dále dvě slečny – v té době jediné ženy v širokém prostoru. Obě vypadaly velice mladě, jedna z nich byla v bílém plášti, zřejmě doktorka, druhá jsem myslel, že je zdravotní sestra, ale později jsem z jejich rozhovoru zjistil, že je to nějaká praktikantka, která teprve studuje asi třetí ročník lékařské fakulty.
Doktorka mě vyzvala, abych řekl své jméno, sestra se tvářila, že bude vše zapisovat do nějakých papírů. Přejela celou moji postavu očima a krátce na to prohlásila, abych se svléknul. Trochu jsem se zarazil a vykoktal, že už na sobě skoro nic nemám. S tím jsem samozřejmě neuspěl. „Tady musíte úplně do naha,“ řekla rázně doktorka. Když jsem trochu nechápavě položil otázku proč, dostal jsem docela překvapivou odpověď od té doktorky: „Jednak se musíme přesvědčit, že jste opravdu muž a dále musíme vyšetřit a zapsat, zda máte v pořádku genitálie, jasné?“ Začal jsem pomalu rolovat slipy dolů, až se začaly objevovat chlupy a za chvíli celé mé mužství. Vyvlékl jsem z nich nohy a položil je vedle na stolek. Vzpomínám si, že mne trochu znervózňovalo to, že pohledy obou slečen v tu chvíli mířily přímo do mého rozkroku. Jak jsem ale za chvilku zjistil, nebylo to zdaleka všechno. „Postavte se tady přede mne, rozkročte nohy tak, abyste je měl na těch značkách na zemi a stůjte rovně“, prohlásila zase ta doktorka. Zvedla se ze židle, jednou rukou mi nadzvedla penis a druhou vzala do ruky obě varlata a začala je promačkávat. Ještě nikdy před tím mi nikdo na varlata takhle nesahal – natož žena, proto jsem byl sám velmi překvapen, jak jsem v těchto místech citlivý a úplně jsem se prohnul. „Copak? Stůjte rovně, musím se přesvědčit, zda máte obě varlata správně vyvinutá. Ale je to v pořádku.“ Pak vzala do ruky postupně levou a pravou kulku, vždy ji zmačkla a zeptala se: „Bolí?“ „A kde?“ Když viděla, že se bolestí fakt začínám svíjet, spokojila se s mou informací, že mi to bolí někde ve slabinách. „Máte hezký penis“, ukončila vyšetření, přejela mi přes něj žertovně prstem a sestru vyzvala, aby vše do papírů zapsala. Teprve později jsem zjistil, čím se můj penis od jiných tak trošku odlišoval. Měl jsem totiž docela staženého žaluda, takže byla pěkně vidět citlivá obroučka, i když nebyl postavený. Myslel jsem, že tím vše končí, ale hned jsem zjistil, že se mýlím. „Teď jděte k sestře na rozbor moči.“ Když jsem se trochu podivil, že ji s sebou nemám, jak je běžně zvykem nosit k lékaři, dozvěděl jsem se, že zde to možné není z důvodu možné záměny. „Předpis je předpis“, pravila. „Pojďte tedy ke mně“, pravila sestra. Do ruky vzala šampusku, do druhé můj volně visící penis a strčila ho do ní. Měla těsné tričko s větším výstřihem a jak tak stála, viděl jsem jí docela pěkně prsa. Jak jsem chvilku takhle stál, začínal se penis pomalinku zvětšovat a snažil se i zvedat. Sklenička mu to ale moc nedovolovala. Každopádně moč ale žádná. „Paní doktorko, to asi nepůjde“, prohlásila sestřička. „Proč by nešlo?“ „Tak se koukněte“, a trochu mě natočila, aby viděla. „Aleeee, vojáček se nám vzrušil, no, to je pěkné… No, na to tu ale teď nemáme čas, píchněte mu, sestro, injekci.“ V tu chvíli jsem ještě vůbec netušil, co mě dále potká. Sestra připravila stříkačku, jednou rukou mi odhrnula penis i s varlaty tak, aby se dostala ke kořeni penisu, a … pak na mě šibalsky koukla. „Nezlob se, já fakt musím“, pošeptala. Ještě chvilku využila a rukou mi párkrát penis celý pěkně protáhla, čímž získal svou maximální velikost. Bylo vidět, že se jí také moc líbí. Špičku už jsem měl pěkně mokrou. Stačilo ještě chvilku a určitě už bych vystříknul. Nedošlo k tomu. Píchla mi tu strašnou injekci do kořene penisu. Byla to strašná bolest. Ještě nikdy jsem nic takového nezažil. Pak chvilku počkala, koukali jsme přitom na sebe z dosti velké blízkosti. Kouknul jsem, jestli se doktorka nedívá a když jsem zjistil, že ne, vzal jsem ruku té sestřičky a dal jí najevo, že mi ho může masírovat. To také hned začala, ale penis přesto začal rychle vadnout, až schlíple visel dolů a varlata vypadala jako dvě závaží. Po chvilce se mi i podařilo se vyčůrat. Pak jsem také byl vyzván, že se mohu obléknout a odejít.

Autor: Pavla
Datum přidání: 11. 1. 2009
Povídka přečtena: 16054x
Hodnocení povídky: 3.2